Povídka je dílem Wolfieho a je mnou malinko poupravená. :)
Zima, malá místnost bez oken, já připoutána k rezavému regálu. Pouta, co mně při každém pohybu tlačí do zápěstí, na kterých se tvoří krvavé podlitiny. Kůži na celém těle mám zimou skřehlou a celou znetvořenou po Tvých nájezdech plných vzteku a agrese a přesto to pro mně bylo něco jako nebe. A teď? Teď tu sedím na kamenné podlaze v komoře, trpím zimou. Jsem nahá, zadeček mám primrzlí k zemi, vlasy mi padají do čela a já se jim nemůžu bránit, jelikož mé ruce bezvládně leží připoutané k noze regálu. Bojím se, strašně moc se bojím samoty a tmy. Chci, aby jsi přišel a znovu drancoval na mém těle. Znovu a znovu tvrdě kousal, bičoval a tvrdě přirážel. Chci to, mučí mi tahle místnost, ta zima, tohle čekání na vysvobození v podobě Tvého drancování. "Prosím, přijď už" prožene se mi hlavou. Cítím jak při těhle myšlenkách mi i přes velikou zimu sjíždí kapka potu po zádech. Chci ji zastavit, ale nemám jak. Její pomalá cesta podél páteře velice šimrá a já nemůžu, proti tomu nic dělat, jsem bezmocná. Chce se mi brečet, panikařit a křičet. A přesto nevydám ani hlásku, protože vím, že nesmím. Tvé přání je, abych byla zticha a já musím poslouchat svého Pána.
Žádné komentáře:
Okomentovat