Pomalu vyjdou nahoru, kde se zastaví. Richard zhasne světlo ve sklepě a dveře pomalu zavře, ruka dál svírá provaz. Zamíří ke schodům, které vystoupá stejně, jako to již učinil dole ve sklepě. Zavede ji do ložnice, kde ji zastaví téměř hned za dveřmi, které za nimi zaklapnou a zahledí se na ní. Provaz pomalu vytáhne z oka a hodí ke zdi, dál sleduje její tvář. Rukou jemně přejede po jejím těle, znovu je v tom dotyku cit, alespoň malý. Šátek pomalu sundá, zákaz mluvení ale nezruší, což si ona patrně uvědomuje, přesto jí unikne tiché zavrnění. K jeho ruce se malinko natiskne a oči nechá zavřené, i když už na nich nevězí šátek. Otevře je mžouravě až po chvíli, aby přivykla na tolik náhlého světla.
Richardova tvář nesvědčí o tom, že by vypadl z role. Do očí mu Nattaša vidí jen chvilinku, přesune se jí znovu za záda a ruce bez dlouhého váhání uvolní. Provazy odhodí tam, kam letěl první provaz, ke zdi. Chmatem donutí jít Natt znovu a poněkud nečekaně na kolena. Její syknutí po dopadu ignoruje a s tichým zamručením se přesune na postel, na kterou se posadí a pohled upře na ní, ta mu ho oplatí s nevyřčenou otázkou. Odpovědí jí je přimhouření zelených očí, které hovoří ve zcela jasném gestu, které ona samozřejmě pochopí a ani se nehne. Oční rozhovor skončil. Pouze na sebe zírají. Jak dlouho ji tu takto nechá klečet? Odejde, nebo půjde snad spát a jí nezbude nic jiného, než strávit noc na zemi? Přestože v ložnici není zima jako ve sklepě, tělo má odtamtud stále zkřehlé a třese se.
„Pojď sem,“ ozve se po několika minutách téměř absolutního ticha přerušovaného jen jejich dechem a tikotem hodin na stěně. Celou dobu ji jen bezděčně prohlížel a přemýšlel. Před rokem by ho nikdy nenapadlo, že zrovna na ní bude jako na psa, a přesto ji bude milovat. Každá takováto hra prohlubuje jeho vztah k ní. Zachytí vděčný pohled v jejích očích, které jsou upřeny do jeho tváře. Nattaša se po výzvě opře dlaněmi o zem a pomalu se zvedne. Jak se k němu blíží, přejede si rukama po pažích, na kterých už má delší dobu husí kůži. Zastaví se před postelí mlčky čekajíc na jeho další příkaz.
„Sem“ zamručí a natáhne k ní ruku. Prsty semknou obojek do pevného sevření a stáhne ji dolů na postel. Nevzpírá se mu, poslušně a ještě ráda se nechá stáhnout s úlevným vydechnutím, když dosedne do měkkého a neubrání se přivření očí ve chvíli, kdy jí přes záda přetáhne teplou deku. Tuší, že sleduje každý její pohyb, pod dekou se malinko zavrtí a lehce se o něj opře, hlavu mu složí s lehkostí na rameno.
Richard si jí něžně stáhne k sobě do klína a přehodí ruku přes pas. Deku trošku poupraví, aby se zahřála, a zahledí se s neskrývanou láskou do té unavené tváře, kde oči pomalu a ztěžka klesnou. Zimomřivý třes pomalu ustupuje a ona se pod dekou nepřestane choulit do klubíčka. Dál se ani přes tyto něžnosti neodvažuje promluvit. Co kdyby přišel trest? Zase by ji odvedl do sklepa? Teď jí ale u sebe něžně svírá a hladí ji jemně po vlasech.
„Hodná,“ zazní do ticha, tentokrát je z hlasu znát pochvala. Zavrní mu v náruči a mazlivěji se o něj otře, oči trochu pootevře a zadívá se do jeho tváře s lehkým pousmáním. Cítí se v bezpečí, teď už jí ubližovat nebude.
„Můžeš,“ hlesne blahosklonně svolení a na zdůraznění něžně přejde prstem po jejích rtech.
„Richarde…“ vydechne tiše na bříško jeho prstu a maličko se povytáhne, špičkou jazyka si přejede po suchých rtech, což ho ponoukne k tomu, aby ji políbil. Její ručka vyjede po jeho hrudi, načež se stočí za krkem, zatímco mu oplácí něžný polibek. Richardova ruka na místo toho vyhledá zapínání obojku, které povolí a obojek z krku pozvolna stáhne. Svoje rty dál nechá v tom něžném spojení.
4. 3. 2012
Žádné komentáře:
Okomentovat