Pocity

"Kde je Tvoje místo?!" zeptal se ji zostra a Ona poklekla u jeho nohou, přitom sklonila pokorně hlavu. Tam patří, k nohám svého Pána. Patří mu, je jeho majetkem, věcí, hračkou a zpestřením volné chvíle. Zkrotil ji, jako se krotí divoké koně. Přitáhl pevně a zlomil její vzpurnost. Bere všechno a dává, nechal ji vypít pohár rozkoše a bolesti. Až do dna. Beze zbytku. Je jen jeho. Jeho věrná čubka, co mu klečí u nohou a sklání hlavu, aby jí mohl připnout kožený obojek.
Osobité zavrzání kůže projíždí tělem, jako chladná čepel nože. Teď je jen jeho, jeho věc. Jeho Hračka. Jeho Majetek. Jeho Subka.

Miluje Jeho. Miluje toho, který ji pokořil a ponížil. Bere všechno a netáže se. Sám nemusí dát nic bez výčitky. Ruka, která trestá je rukou, která jemně pohladí její rozbolavěné tělo. Bojí se trestu za svoji neposlušnost stejně, jako se těší na chválu vycházející z jeho úst. Bez něj není ničím a zároveň vším. Proč trpí? Proč trpí pro rány? Proč trpí pro nadávky? Proč trpí pro vlastní krev prolitou pod jeho rukou? Pro Něj. Pro lásku. Pro uspokojení. Pro radost. Nepochopitelné? Lidé jsou nepochopitelní.