Jmenuji se Alex. Alexandra Freibergová celým jménem, které jsem ale už několik let neměla příležitost použít. Příběh, o který se hodlám podělit, začal před zhruba pěti lety. Tenkrát mi bylo osmnáct a nedalo by se říci, že můj život byl jedním z těch klidných, které stereotypně plynou. Ne, takhle má minulost rozhodně nevypadala.
Popravdě to začalo asi více, jak před pěti lety. Někdy ve čtrnácti letech jsem narazila na povídku z kategorie pro dospělé. Zaujalo mě to, samozřejmě, že jsem věděla, že děti nenosí čáp, to nebyla věc, jenž mi na tom přitáhla. Ne, šlo o něco jiného. Poprvé jsem se střetla s výrazem BDSM. Bylo to pro mě něco nového, neokoukaného, ale zároveň společensky nepříliš bráno. Svazování, bití, ponižování, ten chlap se v tom vyžíval a jeho přítelkyně dle barvitých popisů také. Byla v tom surovost, ale i hluboká a věrná láska.
Myšlenka na něco podobného mě vzrušovala, být v roli toho S. Ano, bylo to to, co jsem si přála zažít a hodlala jsem toho dosáhnout. K mé smůle, byla jsem tak pevně rozhodnutá, že bych šla přes mrtvoly, včetně té svojí.
Příležitost jsem k tomu dostala krátce po svých patnáctých narozeninách. V té době jsem si našla přítele. Vysoký pohledný chlap, jemuž nechyběla dávka elegance. Byl o sedm let starší, ale nevadilo mi to. Brzy přišel čas, kdy jsem byla rozhodnutá mu říci, po čem toužím. Strach mi však brzdil v mém odhodlání. Co když mě nazve úchylem a odejde a já už ho nikdy neuvidím? Ne, to se nesmělo stát a tak jsem váhala dál. Nakonec mi to usnadnil sám. Jednou za mnou přišel s nevinným návrhem, že bych jednou při tom byla svázaná. Měl praxi a dokázal mi to hned první noc v téhle rovině. Milovala jsem ho o to víc.
Učil mě poslušnosti a pokoře. Za chybu přišel trest, za poslušnost odměna, kterou jsem si vychutnávala plnými doušky. Naučil mě být poslušnou čubou.
V sedmnácti se mi život obrátil znovu. A to ve chvíli, kdy na konci června mi zemřel otec na mrtvici. Rodina byla v šoku. Matka s mojí starší sestrou se krátce po pohřbu rozhodly odejít do Anglie za matčiným bratrem. Odmítla jsem odejít. Proto jsem zůstala v Čechách, kde se mě pokoušela vychovávat a hlídat moje babička, sestra otce. Můj přítel a Pán mi ale zůstával nablízku.
Po mé osmnáctce mi však Pán připravil další obrat o 360°. Navrhl mi, že mě vezme na trh, kde se prodávají S...otrokyně. Řekl, že to bude zkouška. Ne, prachsprostě mi prodal prvnímu, kdo o mě projevil zájem.
Začalo peklo, to pravé peklo ale teprve mělo přijít, když mi do ruky dostal jeden z rádoby Pánů, pro něhož jsem byla pouze jakýmsi lidským zvířetem, jenž noc klidně mohl strávit ve sklepě přivázaný na řetězu, mohl se vozit v kufru jeho auta a hlavně mu musel být vždy při ruce a po chuti. Škoda rány, která padne vedle. Ano, to si mohl dát za rámeček, byl by přeborník.
Jeden listopadový večer se rozhodl mě spráskat znovu. Přišel domů z práce, nevím ani, kde dělal, nebo co byl zač. Pro mě to byl Můj Pán a více mi nemuselo zajímat. Příčilo se mi ho tak oslovovat, ale neměla jsem na výběr. Došel si pro mě do holého pokoje, kde jsem přežívala, když byl v tahu. Ležela jsem na svojí dece a odpočívala po rušné noci, z které mi zůstala podlitina na krku od škrcení. Rozrazil nelítostně dveře a přihnal se ke mě se vztekem, který mu plál z očí. Zvedl mě prudce za vlasy na nohy, aby mě vzápětí mohl srazit zpět na zem s pěstí mířenou do mého obličeje. Druhou jsem si dala o zeď za sebou, načež jsem se svezla bezvládně k zemi, kde jsem se schoulila na zemi. Seřezal mi tam jako psa a nezapomněl mě častovat širokou škálou nadávek a ponižování. Po jednom z kopanců, který mi trefil do hlavy, jsem milosrdně ztratila vědomí. Kde jinde bych ho znovu mohla nabrat, než v zatuchlém sklepě přivázaná na zemi na olezlé dece a kolem krku řetěz. Bolest v hlavě silně pulzovala a stejně tak záda dávala vědět, že některé z ran dopadli i na ně.
Trýznění trvalo půl roku. Celých šest měsíců pod vládou zamindrákovaného prevíta. Jedno březnové ráno v sobotu bylo ale jiné. Došel si pro mě a na řemeni odtáhl do kufru auta, beze slova. Bála jsem se, co se bude dít dál. Zabije mě? Odvezl mi místo toho zpět na trh, kde mě po nezvykle krátké chvíli koupil nějaký kravaťák. Vzal si mi do kufru a odvezl na nové místo.
Cítila jsem z něj nejistotu, věděla jsem, že jsem první. Choval se surově, avšak o trochu jinak, než bývalý Pán. Druhý den ráno mě vzal na výlet, nechal mi řídit. Už dlouho jsem nebyla nikde moc venku, zcela volně bez těsného koženého obojku.
To odpoledne se mnou měl rozhovor. Klidný a jako se sobě rovným. Nepřestal mě udivovat. Nechal mi spát u sebe v posteli a já si užívala jeho přívětivost. Už žádný chladný sklep, žádný kufr auta. Nic takového. Začal mě postupně vést k tomu, že moje poslušnost pramenila z věrnosti, nikoliv povinnosti. Zajímal se o mě a věnoval mi pozornost, přesto byl ochotný trestat každou moji vzpurnost. Nevadilo mi to, život s Ním mi dal nový směr. Už žádné trhy se Subkama.
Přivedl mi zpět do života a naučil znovu vážit sebe sama. Trvalo to, ale nakonec se mu to podařilo. Oslovení Můj Pane už neznělo pro něj z povinnosti, nikoliv z mé bezmezné úcty a oddanosti. Nebyl jen Pánem, byl i Přítelem, jenž mi věnoval hlubokou lásku a ochranu, kterou chci splatit do poslední špetky.
Všechny postavy v příběhu nejsou skutečné a příběh není založený na reálném podkladu.
4. 9. 2011
Žádné komentáře:
Okomentovat